Zkoušíme, co se dá aneb agility
Začátkem dubna jsme se s Arnoštem přihlásili do kurzu agility. Co se týká agility, tak nemáme velké ambice. Chtěli jsme vyzkoušet něco nového a agility se zdálo právě to, co hledáme. Z počátku jsem byla trochu rozpačitá, protože to nebyl tak úplně můj nápad. Každopádně zkusit se má všechno.
Spousta lidí se domnívá, že dělat agility s čivavou není možné, ale opak je pravdou. Stačí mírně upravit velikost překážek na small. Plemeno nehraje příliš velkou roli, záleží především na tom, zdali to psa i jeho pána baví. Naše začátky opravdu stály za to. Ačkoliv je Arny chytrý pes, překážky ani tunel mu nečinily velké problémy. Horší to už ale bylo s udržením pozornosti. Na cvičku totiž pokaždé spousta rušivých elementů, takže to pro nás byla výzva. Odvedli jsme spolu kus práce, nejenže jsme se naučili novému sportu, ale také zdokonalili přivolání, zlepšili pozornost, zkrátka všechno o co se už poměrně dlouhou dobu snažíme. Agility je především zábava a to jak pro psa, tak i pro psovoda. Občas jsem uvažovala nad tím, pro koho víc. Jestli pro Arnyho, který se ze začátku věnoval úplně jiným věcem, než by měl. Místo skákání přes překážky vesele běhal za ostatními psy, zatím co já se snažila ho nějakým způsobem přivolat...Samozřejmě máme v zásobě spoustu vtipných historek, pádů a srážek. Které si každý psovod nechá rád pro sebe :) |
|